Šternberk, Psychiatrická ambulance

Byla jsem na dětském oddělení 17 a fakt to byl úplně nejhorší zážitek v mém životě. Žádný soukromí, pořád někdo kontroloval každý můj krok. Po večerce řev, řvaní a chaos na chodbách - dělaly to spíš sestry, než děti. Místo, kde by měla být pomoc a bezpečí, bylo traumatizující a stresující. Některé sestry se chovaly hrubě, arogantně a úplně bez empatie, primářka k tomu přidala pocit bezmoci a bezvýznamnosti. Tohle není jen nepříjemné – je to špatně pro psychiku dětí, a kdo tam posílá svoje dítě, měl by vědět, že jde o místo, kde se člověk cítí vydaný napospas a v horším stavu, než když přišel. Vedení léčebny by se mělo zamyslet nad tím, jak personál s dětmi zachází, protože takhle to být prostě nemá.

V roce 2011 jsem byl na dětském oddělení racek 17 jenom kvůli tomu že mě tady strčil Dětský Domov protože to vyžadovala moje vlastní Teta , od té doby se z vlastní Tetou nebavím , a hlavně tohle není Psychiatrická léčebna ale Koncentrační tábor !!!!!!! Nedal bych ani jednu hvězdičku kdyby to šlo !!!!!!! Kdyby bylo na mě tak bych udělal protest se všemi dětmi co tady byly abychom dali najevo Ministerstvu Zdravotnictví a Státu že ti Zaměstnanci nemají ve Zdravotnictví co pohledávat a zbytečně tyto služby a lidí financují !!!!!!

Recenze na oddělení 17 ( Racek) Tohle není žádná léčebna,ale odporný ústav!. Je mi nesmírně líto všech dětí co tam musí být. Dcera i přes přečtení recenzí do léčebny nastoupila( okamžitě jsem jí brala druhý den domů). Před nástupem jsem si volala se sestrou z léčebny a chtěla vědět co si o veškerých negativních recenzí mám myslet? Její odpověď byla.... negativní recenze dávají jen ti co neuznávají režim a řád. Teď už vím, že negativní recenze jsou pravdivé a kdyby byla možnost tak tohle oddělení by bylo potřeba okamžitě zavřít a personál propustit bez možnosti aby nadále pracovali ve zdravotnictví.

no, byla jsem zde hospotalizovana po dobu cca 2 mesicu oddeleni 17 (racek). aa jakoze: kdyby jste nekam museli vazne jit, tak si myslim ze to zde je celkem v pohode. psychologove tady jsou mili a vicemene i sestricky, samozdrejme tady byli i sestricky ktere byli o neco horsi, ale i ty se dali zvladnout. dost mi pomohli i pani ucitelky ktere mi dali dost rad do zivota. pani primarka je teda ale nic moc. dava vam pocit bezmoci, a ze jste k nicemu. nevim prijde mi takova nic moc. kazdopadne to nemuzu ani doporucit, ale naopak ne uplne nedoporucit. lide zde byli moc fajn. i se mi libilo bodovani lodi. jedine co bych vytkla tak ze malo terapii. pri situacich kdy jsem se nemela moc dobre sestricky byli ochotne a pomohli mi. skola, zde je taky v poradku. myslim ze toto misto neni zas tak strasne jak zde lide pisou. ano, nejaky personal je trosku horsi ale to jen asi tak 4-5 lidi🤗. chtela bych moc podekovat pani sestricce: danickove, ospale a tomaskove tento pobyt mi zde pokazde zprijemnili

Trauma do konce života. Bylo mi 12 let a celkově mě šikanovali ve škole a umřel mi táta - to byl můj problém. Na přijmu Rozsívalová nepříjemná se mě ptala zda se sebeposkozuju rikam ne a pak se me ptala na nejaky jiny veci a ja ji rekla, ze si myslim ze muj táta je ted duch na to jsem byla prijata. Musela jsem do sprchy, kde si me vzala uklizecka a porad se na me divala. Ja ji prosila at zachova moje soukromi a nediva se na me a to odmitla. Nasledne kvuli tomu mam problem se nekomu ukazat. Mela na me narazky typu, ze jsem moc hubena. S mokrou hlavou jsem pak musela mezi deti. Deti byli prevazne romského typu z detskeho domova. I presto, ze ,moje mama trvala na tom aby mi nedavali leky tak stejne dali, nekontaktovali v nicem rodinu ani neiformovali. Je tam system, kdy jste zarazeny do skupiny ze cerna je nejhorsi a rodice vas muzou navstivit jen na dobu 30 minut, nemuzete sladkosti ani televizi. Cervena ma slibit obleceni vlastni, protoze jinak se tam nosi stare derave obleceni po detech z detského domova nemate narok vubec na svoje obleceni a to mi hned zabavili a dali do kumbálu. Když jsem mela narok na vlastni obleceni tak primarka mi rekla ze ho nedostanu protoze mi hrozi utek, nikdy jsem ji nerekla ze chci utect. Kazdy vecer volate s rodici a vsechno je monitorovano, vsechno slysi. Byl tam kamarad co mel obezitu tak mu davali dietu. Dalsi kamaradka co mela anorexii tak se ji tam kucharky smali ze je jak kost. Mala petileta holcicka co mela krece v brise tak do ni davali leky na hlavu. Jsou zde zakazany tampony pouze vlozky. Pri kazdem sprchovani se sprchujete vsechny holky a sestra na vas kouka. JE to vezeni. Kamaradka dalsi tam byla se sebepo chapeme a na nastence meli spendliky ktery si vzala a pichala do nohy nasledne na to ji prikurtovali k posteli a nechali tam otevrene dvere takze jsme to vsichni videli. Malo psychologicke pece kdyz si me vzala 1x za mesic tak jsem ji prosila ze chci domu a ona ze mi neveri nic co ji rikam. Trauma do konce zivota mam