Louny, Dětská psychiatrická nemocnice Louny

Byl jsem zde na hospitalizaci v roce 2015 a teď jako bývalý pacient: Kluci všechny spory řešili násilím takzvaně rvačkami a personálu to bylo chvilku i jedno, že se děli tyhlety věci. Byl tam jeden počítač a byl bez internetu což je další mínus, jídlo bylo na můj vkus lehce uspokojující, to i v normální restauraci dostanete větší porci než tady, zde byly porce opravdu chudé a nemohli jsme si ani přidat což je další mínus, jinak když měla noční staniční sestra tak na oddělení u hochů byl klid, hrozně tvrdé matrace, vůbec se nedalo spát to i doma se spí lépe než zde

Dobrý den, píšu tuto recenzi z pozice bývalého pacienta, v lounech jsem byl měsíc a po pokusu předávkování. Je tam dost věcí které se mi líbili, ale taky ne. Začal bych pozitivním, Paní Doktorka Přibilová je škvělá, dělá pro nás první poslední, je milá a kamarádská, dalo se sní bavit jako s kamarádkou, nemohu vyjmenovat ani jednu špatnou zkušenost, narozdíl od jiného personálu. Zadruhé byl sem celkem kámoš (krom 2 lidí) z personálu, často sem si s nimi dlouho povídal o cokoliv. Také některé lidi byli fakt fajne, ale většina kluků agresivní či úplně mimo. Měsíc mi tam celkem utekl, je tam furt co dělat, a človek se tam (většinou) nenudí. Stav oddělení neni nejmodernější ale nestěžuji si, videl sem horší. Většinu lidí které to popisují jako horror neměli dobré vztahy s lidmi tam, za mě, platí tam "jak se ty chováš ke me, tak se já chovám k tobě". Kuchyně je průměrná, ale človek se nají. Jsou tam bohužel ale i negativa, mohu popsat jeden zážitek. Ráno sem si po budíku sednul na sem a od nejmenovaného vychovatele jsem dostal za to seřváno. Lidi tam často chodí s agresivitou, vychovatele tam často musí řvát, což pro mě byl terror. Mám noční můry, že jsem zpět tam, v noci se probouzím vyklepaný že jsem zpět. Ale už se to celkem lepší. Léčebnu bych doporučoval lidem, kterým nevadí řev. Pokud ano, nedoporučoval bych ji. Sice ano věta "musíš předstírat že si v pohodě aby si se odsud dostal," je hrozná ale neřídil sem se tím, byl jsem vždy upřímný jak se mám atd. Mě to osobně dost pomohlo, ale veřím že to většinu lidí jen zhoršilo. Pokud sem chcete poslat vaše děti, tak bych to s nima pořádně probral jestli na to mají, či jim vadí řev apod. Pokud ano nedoporučoval bych jim to. Samozřejme vemte nemusíte mě poslechnout ale to už je ve vašich rukách.

Místo kde děti dostávají pocit bezpečí, jistoty, přijetí a lásky... Jako 3.nejmladší zařízení dětské a dorostové psychiatrie, původně založena při augustinianském klášteře v Dolním Ročově od 1961 - 1996, pak se stěhovala do bývalého hotelu Graf v Lounech, aktuálně od roku 2009 v areálu bývalé Lounské nem., DPN Louny. Zařízení které pomáhá, kde děti dostávají naději v lepší kvalitu života a budoucna. Pod empatickým vedením ředitele Mgr.Kráčmer Pavel, DiS toto zařízení velmi prosperuje. Poskytovaná péče je na vysoké úrovni. "...a co děti, mají si kde hrát?" 🐞🐝🥇🔝

Dobrý den, píšu z pozice bývalé pacientky – NIC HORŠÍHO JSEM NIKDY NEZAŽILA. Od doby, co jsem se dostala do DPN, mám deprese, sebevražedné myšlenky, sebepoškozuji se a moje problémy s jídlem jsou horší než kdy předtím. A to jsem si myslela, že už to horší být ani nemůže. Ovšem trauma, které jsem si z léčby odnesla, to všechno spustilo raz dva. Nemůžu projít kolem areálu léčebny nebo jakéhokoliv místa, které mi ji připomíná, aniž bych se psychicky nezhroutila nebo nedostala panickou ataku. Na terapie už vůbec nechodím, protože mám obrovské úzkosti z každého člověka, kterého si spojuju s touhle děsivou zkušeností. Mám noční můry, že jsem zpátky tam. Probouzím se vyděšená a roztřesená. Dnes jsem náhodou zahlédla vedoucí léčebny v obchodě. Začala jsem se třást, brečet – málem jsem kvůli tomu ani nedokázala nakoupit, bylo mi fyzicky zle. Když na mě navíc začala mluvit, absolutně jsem se zhroutila. Řekla jsem jí, ať na mě nemluví, že si to nepřeju. A přitom bych toho tolik měla na srdci. Sestry tam? Většinou naprosto nelidské. Člověk radši předstírá, že už je psychicky v pohodě, jen aby se z toho “vězení” dostal co nejdřív. Nedokážu se ani vidět s kamarádkou, se kterou jsme si byly během pobytu tak blízké. Není mi v její blízkosti dobře, protože mi připomíná všechno to trauma. Nejen, že v životě nedokážu odpustit rodině, že mě tam nechali… ale už nejspíš nikdy nebudu šťastná. (Připomínám, že žádné z těchto psychických problémů jsem před léčebnou neměla.) Šla jsem tam s atypickou anorexií. Odešla jsem s atypickou anorexií, depresemi, záchvaty, sebevražednými myšlenkami… a úplně zničená. Taky jsem tam nabyla dojmu, že jíst je ostuda a že tím dělám něco špatně – za to děkuji personálu. Odešla jsem. A upřímně – doufám, že tam jednoho dne nějaký smrad vyleje benzín a zapálí to. Nebo že s tím konečně někdo něco udělá. Protože si myslím, že většina dětí tam utrpí trauma, které si ponesou celý život. Nepřála bych to nikomu. Ani na jediný den. Tak tam prosím nedávejte vaše děti- všechno se jen zhorší

Když budete předávat dítě, tak to si budete myslet, že to je nejtěžší věc v životě, ale dá se to zvládnout. Když vám poprvé dítě zavolá, tak vám to zlomí srdce, protože i když lidi na příjmu byli v pohodě (sociální pracovník, doktorka,...), tak dostanete výčet všeho, jak je to strašný, 1000x horší, než se píše na internetu, příšerné prostředí, že tam jsou děti za trest,... Máte chuť sednout do auta a podepsat reverz. Třetí den už bylo vše v pořádku, byly to takové ty první dny, kdy se vašemu dítěti prostě nechce tam být. Po dvou týdnech se už dozvídáte, že většina sestřiček je super, paní doktorka Zábrodská je také skvělá. Na konci pobytu se vašemu dítěti už nechce ani místo opustit, přeci jen se psychický stav stabilizovat, vznikla nová přátelství,... Nevěřte všemu, co se píše, rozhodně to není super vyvoněná léčebna jek někde z amerického filmu, ale určitě to není místo hrůzy jak z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Je to nemocnice a v té nikdo není rád, ale snaží se zde děti dát do pořádku, to, že tu chybí peníze, ale není chybou personálu, který se snaží. A je vidět, že někteří to berou jako poslání.