Kroměříž, prim.MUDr. Adéla Stoklasová

Nevím jak se tam nyní chovají k dětem a dospívajícím, ale já když jsem tam byla ve svých 12 letech (nyní mi bude 20) tak odtamtud mám neustále trauma ano i po 7 letech. Primářka neskutečna kráva nechci být totiž sprostá, sestry nepříjemné a mlátili nás. Rodičům říkali že jsme si to způsobili sami. Pomáhali jsme si tam navzájem protože nikoho náš stav nezajímal. Některé menší děti se strachem začli pomočovat. Byly tam pouze dvě hodné sestry. Takže za mě rok a půl na psychině mi vůbec nepomohli a mou psychiku zhoršily. Nevím opravdu nevím jaké je to teď protože personál se mění ale za mě tam byl nejhorší personál. I psycholožky byly hrozné. Musím říct že opravdu odtamtud mám doteď trauma. Možná je tam teď lepší personál ale za mě když jsem tam byla tak nás mlátili a chovali se k nám příšerně asi jako k věcem.

Omylem jsem se dostal na psychiatricke oddělení, chovají se tady k lidem jako ke spodině. Doktoři ani sestřičky tady nikoho nerespektukou, s níčím mě neobeznamili jenom do mě tlačili na sílu prášky po kterých jsem se citil jako zelenina. Cokoliv chcete divaji se na vas jako na magora (asi nejsou zvykli na to že je pacient schopný přemýšlet). K telefonu vas ani nepustí, protože ho tady ani nemají. Prosil jsem sestřičky ale musel jsem si nakonec pujčit telefon od jednoho z pacientů (asi si dokažete představit). Personál je věčně nepřijemný a na každeho jsou tu mega hnusní (kromě ciganu s něma se kamoší[radši]). Ochota žadna, stravovaci navyky jako ve vězení. Nedej bože aby vás něco zajimalo (to jste potom pacient č. 1). Tři dny je prosim o moje oblečeni, chodime tady v pyžamu, okna a dveře jsou otevřene cely den všichni tady maji nejake respiračni problemy. Pokud jste mel nejakou medikaci, tak smula protože jedna primařka snad na celou nemocnici tady rozhoduje o Vašem osudu jednou za tyden (pondělí). Ve zkratce jste tady o hladu, je vam zima, nikoho nezajimate ... připomina to vězení hodně. Určitě tady nikdy, nikomu a s ničim nepomohli. Jejich profesni deformace jim nedovoluje vnimat jednotlive připady adekvatně a ja tomu rozumim, ale když přijde člověk ktery tady nema co dělat nikdo z nich by to nepoznal ani.

Rozlehlý komplex psychiatrické nemocnice byl budován v letech 1905 až 1909, po ústavech pro choromyslné v Brně a ve Šternberku, a léta vzniku jsou na areálu znát. Dominantu tvoří honosná hlavní budova a za ní situovaný Kostel sv. Cyrila a Metoděje. Každé oddělení je pak situované do samostatně stojících budov. Ty, na rozdíl od té hlavní, působí všechny opravdu značně ponuře a depresivně. Hned za vrátnicí se nachází bufet, který provozuje Pekárna racek a je otevřený, na rozdíl od bufetu-pekárny, který je přístupný z ulice, i v sobotu a neděli.